Sokol Ovčáry - FK Pardubice
ČFL je soutěž pestrá a další výjezd to bohatě dokázal. Zatímco na Čarodějnice se jelo do Prahy na Vltavín, v příštím venkovním kole nám los přihrál druhou nejmenší vesnici v celé třetí lize – Ovčáry (438 obyvatel, menší už je jen Hlavice). Ovčáry leží víceméně mezi Pardubicemi a Prahou a tak se jelo opět po dvou trasách.
Jako pražská kurva jsem jel s přestupem přes Všetaty, kde jsem v kouzelný nádražce zahnal žízeň výborným Březňákem (tímto chci činovníkům Sokola Ovčáry poděkovat za normální fotbalový termín v sobotním odpoledni). Telefonem jsem zkontroloval, jestli je pardubická část výpravy na místě a vydal se směr Ovčáry. Po vystoupení z vlaku jsem se musel pousmát, přivítala mě vesnice jakých jsou u nás stovky; rozmlácená, posprejovaná zastávka, jedna ulice, traktory, slepice, místní dorost se startkou v hubě a čůčem v ruce….prostě romantika made in ČFL. Jak už to u mě bejvá málem jsem vlezl do jiný hospody (ze dvou – na to bych mohl mít patent), naštěstí mě Georges telefonem navigoval do tý správný – U Šulců (tímto zdravíme Standu). V ní na mě čekala trojice věrnejch: Vajdič, Georges a Tragéd. Na malý účasti se mimo tradičních faktorů podepsalo i páteční vyřazení hokejek se Švédskem, lidi měli kocoviny, byli nasraný a vyspávali pátek. Hospoda byla v bohemáckým stylu a místní nám kladli na srdce ať nezapomeneme majiteli Sokola říkat, že Bohemce fandíme. Po všeobecný debatě, smršti Vajdičovejch vtipů ve slovenčině a podobnejch hospodskejch záležitostech, ještě na cestu Tragédovi vyrábím můj oblíbenej drink - zelená v pivu a zvedáme se na cestu na hřiště.
Ačkoliv jsme jen čtyři, myslím, že místním zní naše pokřiky v uších ještě teď. Těsně u hřiště volá na Vajdiče nějaká dobrá žena, že si zapomněl v hospodě mobil (dobrý lidi ještě nevymřeli – aspoň na Mělnicku :D ). Po jeho návratu kupujeme lístky a neomylně nacházíme sektor hostí na stráni za brankou. Stadionek tvoří jedna hlavní tribuna, která je slušně zaplněná zhruba 150 diváky. Rozjíždíme i ve čtyřech lidech hodně hlasitý support, letos na výjezdech rozhodně nejlepší. Po pětigólové výhře na podzim jsme čekali poněkud jiný začátek zápasu než gól v 8. minutě, kdy se trefil Maďar Róth. Hnali jsme Tesličku za vyrovnáním, jenže Ovčáry se představily v naprosto odlišné formě než v posledním zápase na Vinici a výsledkem je zvýšení náskoku na 2:0. O přestávce se vydáváme pro pivo a zjišťujeme, že hospoda je pro změnu vyzdobená v pardubickým stylu – šály, vlajky. Provozní říká, že fandí v hokeji Pardubicím (s důrazem na slovo v hokeji), protože je Pardubičák (trhá to uši, protože Pardubák nikdy neřekne, že je Pardubičák, to jen pro pořádek :D ), což docela potěší. Vracíme se s občerstvením do sektoru, kde Vajdič debatuje s nějakým místním fotbalistou z dorostu a Tragéd telefonuje se Synkem. Druhá půle se bohužel odehrává podle scénáře z prvního poločasu, tedy marné dobývání branky Radima Straky, nicméně naše podpora neutuchá. To neunáší místní hlasatel a vyzývá domácí, aby začali fandit, což se ovšem míjí účinkem. Zápas končí prohrou, ale hráči přijdou aspoň zatleskat za podporu.
Vajdič domlouvá pro pardubickou část výpravy odvoz busem, což se mu daří a tak se odebíráme na parkoviště. Po krátký domluvě nakonec chlapci berou i Tragéda, kterej to měl nahnutý podobně jako v Bolce. Ještě proběhne pár politickejch a národnostních přátelskejch strkaček (na téma Maďarsko x Slovensko, případně fa x antifa), jsme pochváleni nějakým místním pisálkem za hlasitej support (to se jen tak nevidí! jste čtyři, ale řvete jako by vás bylo sto! smekám :D ), dozvídáme se, že hrál před 157 lety za výběr Pardubic (nebo co), ale že v novinách pochvala nebude, protože mu tam nevezmou každou blbost a tak podobně.
Mezitím se zaplní bus, takže zamávám na cestu, zatlačím slzu a vydávám se směr ovčárské nádraží, kde mi následující hodinu zpestří místní mladý čůčaři a pak už jen směr Praha, kam bude na žižkovský béčko směřovat pravděpodobně poslední výjezd sezóny.
Pardubitzer, 14.5.2011
Náhledy fotografií ze složky Ovčáry vs. FK PCE
